Jste v nové pozici už pár měsíců a pořád máte pocit, že šéfa spíš hrajete, než že jím jste? To neznamená, že jste si vybrali špatně. Procházíte přechodným obdobím, které zažije každý, kdo mění roli. A cesta ven nevede přes další přemýšlení.
Už nejste nový, a přesto to není vaše
Už nejste nový. Nikdo vám nevysvětluje, kde je kuchyňka. Znáte jména, hesla i to, kdo na poradě mlčí a proč.
A přesto se vám občas stane, že odpovídáte na otázku a slyšíte se mluvit tónem, který není váš. Zní to jako někdo, kdo hraje šéfa.
Doma si pak říkáte: Je to ta správná role? Nebo jsem se spletl?
Na tuhle otázku se dá odpovědět rychle a špatně. Pojďme to zkusit pomalu.
Neděláte nic špatně, jste uprostřed
Herminia Ibarra, profesorka z London Business School, se dlouhé roky věnuje tomu, jak lidé procházejí kariérními změnami. Zkoumala hlavně ty, kdo měnili profesi, ale to, co popsala, dobře sedí na každého, kdo vstoupí do nové role.
A jedno zjištění z její práce je pro nás klíčové.
Při přechodu neexistuje okamžik, kdy se ze „starého já“ přepnete na „nové já“. Existuje dlouhé období mezi. Starý způsob už nestačí. Nový ještě není vaše kůže.
Právě v tomhle období vzniká pocit, že „to nejsem já“. Většina lidí ho čte jako signál, že je něco špatně. Ibarra ho popisuje jako běžnou součást přechodu.
Nepohodlí neříká, že jste ve špatné roli. Říká, že se z vás teprve skládá něco nového.
Past, kterou introverti znají nejlíp
Když nás něco trápí, jdeme do hlavy. Přemýšlíme, rozebíráme, hledáme odpověď.
Ibarra ale došla k opačnému závěru. Lidé se podle ní nedozvídají, kdo jsou, tím, že o sobě přemýšlejí. Dozvídají se to tím, že něco zkusí, a pak sledují, co to s nimi udělalo.
Přemýšlení vám pomůže poskládat, co jste zažili. Co jste ještě nezažili, vám neřekne. Hlava vám může říct, jak se cítíte teď. Nemůže vám říct, jak se budete cítit po dalších dvou měsících praxe.
Proto přemýšlení ve čtvrtém měsíci často nevede k jasnosti, ale do kruhu.
Hana a porady, které nebyly její
Hana převzala vedení oddělení po charismatickém předchůdci. Byl hlasitý, vtipný, na poradách bavil všechny.
Hana taková není. Tři měsíce se snažila vést porady jako on. Večer pak byla vyčerpaná a přesvědčená, že na to nemá.
Při našem rozhovoru jsem se jí zeptal: „Co vám na poradách dávalo smysl a co ne?“
Chvíli mlčela. Pak řekla: „Dávalo mi smysl, když jsem se někoho zeptala a on mi opravdu odpověděl. Nedávalo mi smysl to představení.“
Příští poradu vedla jinak. Kratší. S konkrétními otázkami na lidi. Bez snahy bavit.
Nebyla to žádná revoluce. Ale za měsíc mi řekla: „Poprvé jsem odešla z porady a nepřehrávala si, jak jsem vypadala.“
Odpověď nenašla přemýšlením. Našla ji tím, že zkusila jednu věc jinak.
Co to znamená pro vaši odolnost
Psychická odolnost neznamená, že vás nic nerozhodí. Je to schopnost vydržet období mezi, aniž byste z něj udělali verdikt o sobě.
V nové roli vám k tomu pomůžou tři věci:
- Čas. Přechod trvá déle, než čekáme. Každý, kdo tvrdí opak, ho ještě neprožil.
- Malé pokusy místo velkých rozhodnutí. Změnit jednu poradu je jednodušší než změnit celý styl vedení.
- Rozlišit, co je vaše a co jste převzali. Část toho, co děláte, je opravdu vaše. A část je jen kopie očekávání, kterou jste si nikdy neověřili.
Jiná otázka pro vnitřního soudce
Až příště uslyšíte svého vnitřního soudce, jak říká „tohle nejsem já“, zkuste se zeptat jinak než dosud.
Ne: Mám na to?
Ale: Co z toho, co dělám, je moje, a co jsem jen převzal?
Ta druhá otázka vás nesoudí. A často z ní vyjde první konkrétní odpověď.
Období mezi je těžké hlavně proto, že se o něm málo mluví. A hlava sama sobě neoponuje. Pokud jste právě uprostřed a chcete si o tom s někým promluvit, přesně na tom spolu můžeme pracovat.
A jestli vám tenhle způsob uvažování dává smysl, každých 14 dní posílám podobné texty v newsletteru Kompas rozvoje a sebepoznání.
